31.12.2019, chvíli před půlnocí, se po celé republice začaly odpalovat ohňostroje a já (El, ta, co hraje Hru) a moje kamarádka Ari se skleničkami v rukou trochu zamračeně vzpomínaly na uplynulý rok.
2019 pro mě začal docela dobře, pro Ari špatně, skončil pro mě špatně, pro Ari taky nic moc, a mezi tím? Těžko hodnotit. Hlavy lovily v paměti záchytné body vzpomínek, ale všechno, co se objevovalo, tak nějak postrádalo větší smysl.
„Smysl, jaký má mít život smysl?“
Ari ráda filozofuje, proč a jak se věci dějí. Proč je snazší ničit, než tvořit. Jak se ovlivňují názory společnosti. Proč lidé často neznají svou hodnotu. Jaký je smysl života… A i já se k takovým diskuzím nechám ráda zlákat, obzvlášť někde u čaje, u vína nebo u vodní dýmky. Jejich výsledek mě ale málokdy uspokojí. Na rozdíl od Ari, která tak ráda a dovedně rozplétá příčiny problémů a minulost lidí a věcí, já mnohem raději koukám do budoucnosti a vymýšlím řešení: “Dobře, žádný oficiální smysl života asi není, rodinu zatím nemáme a jsme single, tak co s tím uděláme?”
Další rachejtle ozářily noční oblohu a i mě osvítilo. Když nejde smysl života najít, musíme si ho prostě zvolit. Chce to plán! A protože plán na celý život by mohl být pro začátek trochu velké sousto, rozhodla jsem se prozatím spokojit s plánem na jeden rok. S detailním a konkrétním plánem zahrnujícím všechny aspekty života, ne jen s nějakými neurčitými novoročními předsevzetími, aby bylo jasno.
A tak po probdělé noci a jedenácti hrncích černého čaje, 1.1.2020 v 7 hodin ráno, vznikla Velká hra 2020. Hra, která udělá tento rok výjimečným. Hra omezeného času. Hra jednoho roku… Hra, jejíž jste teď součástí i vy. Tak čtěte dál. A klidně pojďte také hrát!
Chceme hrat 🙂