Jak se snažím nebát se a hrát.
Po ránu v tramvaji čtu Zaklínače. Čtu Zaklínače cestou do práce a už si nedokážu stěžovat, že je venku zima, že jsem vstávala ještě za tmy a že po následujících osm hodin bude můj čas a moje hlava ve službách někoho jiného. Cítila bych se hloupě, když vím, že zimu cítím jen několik minut při…
Před dvěma lety jsem 1. ledna před rozbřeskem stála sama na polní cestě a strachovala se, že slunce nevyjde (mělo zpozdění). Prožila jsem rok nepřetržité a nevděčné práce, byla jsem vyčerpaná, ale doma na mě čekala moje Velká hra, která mi dávala naději. Měla jsem se díky ní naučit zase rozumně a vybalancovaně žít. Letos…