31.12.2019, chvíli před půlnocí, se po celé republice začaly odpalovat ohňostroje a já (El, ta, co hraje Hru) a moje kamarádka Ari se skleničkami v rukou trochu zamračeně vzpomínaly na uplynulý rok. 2019 pro mě začal docela dobře, pro Ari špatně, skončil pro mě špatně, pro Ari taky nic moc, a mezi tím? Těžko hodnotit….
Něco, co se jmenuje Velká hra, by mělo začínat trošku epicky, nemyslíte? A co třeba po Japonském způsobu, číháním na první sluneční paprsek roku, aby nám posvítil na úspěch Velký hry? No nezní to skvěle? Celou noc jsme vymýšlely Velkou hru a probděly se až do 7 hodiny ranní, takže jsme si pochvalovaly, jak si ten zážitek…
Knihy pro mě dlouho představovaly téměř posvátné předměty, které je třeba mít v úctě a chránit je od jakéhokoliv poškození. Když jsem se asi v sedmnácti letech poprvé stala svědkem toho, jak jeden odporný chuligán (jinak tedy můj docela milý spolužák) vytrhl ze své knížky stránku, aby si na ni zapsal myšlenku, zůstala jsem na to koukat doslova…
Miluji saunování! Taky to milujete? Jak to, že to nemilujete?! Ještě před pár lety jít do sauny znamenalo přinést si prostěradlo, ručník, sprchový gel a/nebo šampon, fén. Celý batoh krámů. Dnes to vše dostanete přímo na místě, takže se pro návštěvu sauny můžete rozhodnout naprosto spontánně a jít třeba rovnou z práce, když jste měli nečekaně těžký den. Sauna je také skvělá,…
První měsíc Hry odhalil nutnost poladění některých nastavení a také překvapil body, které možná půjdou snadněji, než jsem si myslela. Třeba ujít 6 km denně zatím není problém. Díky chytrým hodinkám, které jsem si pořídila, jsem se v práci začala častěji zvedat, více chodit po schodech, a dokonce někdy vystoupím o zastávku MHD dříve, abych si nachodila více kroků….
Přiznám se, že mívám z čistě ženských společenství strach. Četla jsem kdysi citát, bohužel si již nepamatuji, kdo ho vyslovil: „Ženy… jsou největšími nepřáteli žen.“ A myslím, že je na něm hodně pravdy. Vždyť i ženská přátelství jsou většinou komplikovaná a je v nich skryta určitá rivalita (četli jste tetralogii Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante?). Proto…
I just love words, that’s all… Projekt National Theater Live vyskočil na Facebooku a bylo jasné, že se na jedno z představení půjdeme s Ari podívat (bod do Velké hry). Volba mezi Frankensteinovým monstrem, kde dvě hlavní role spolu alternovali atraktivní představitelé Sherlocka Holmese, byla Cyranovi těžkou konkurencí, ale tematicky u nás zvítězil on. Navíc… krásný Skot James McAvoy a zvěsti o tom, že se při…
Sedím v kavárně v Pražských Vršovicích (bod do Velké hry). Je útulná, stylově polepená ruskými novinami, vybavená věkovitě vyhlížejícím nábytkem z tmavého dřeva, šicími stroji a knihami. Sedím u okna, hřeji se o topení a z papírové tašky na mě svítí nové plesové šaty. Chystám se na ples, i když jsem na posledním byla při své maturitě…
Kdysi dávno jsem četla Epos o Gilgamešovi, králi starodávného města Uruku. Je to tak strašně dávno, že si nepamatuji, o čem přesně jeho příběh vyprávěl, vím jen, že hrdina toužil po věčném životě a prošel božskými zkouškami, ve kterých vždycky selhal. Prohrál. Neuspěl. Na konci se ale smíří s lidským osudem a rozhodne se dosáhnout nesmrtelnosti…
Být úplně zdravý a muset trávit většinu času v prostorách bytu je skvělou záminkou k tomu, aby se člověk pořádně rozmazloval všemi druhy rozkoší, které mu jsou k dispozici. A přesně to jsem dělala od prvního dne, kdy byl v práci plošně zaveden home-office. Měla jsem to štěstí, že mi bylo dovoleno pracovat z chalupy, takže jsem sbalila počítač a…
Když už jsme zmínily téma půstu, tak to trochu rozvedu. Držím půsty pravidelně, ale jen maximálně dvoudenní… a moc si je neužívám. Dřív jsem k této praktice přistupovala po nějakých jídelních orgiích, kdy mi bylo těžko od žaludku, nebo když jsem podlehla stresu a přecpala se sladkým, takže jsem potřebovala alespoň krátkou odvykačku od cukru. Teď,…
Velikonoce jsem nikdy neměla ráda. Nechat se jednou ročně vyšlehat tátou, nabarvit vajíčka pro koledníky, aby nás sousedi na vesnici nepomlouvali, vygruntovat a nazdobit chalupu (pro koho vlastně?) a samozřejmě stát v pozoru ve dveřích jako hodná holčička a předstírat, že mi to celé nepřipadá hrozně ponižující a trapné. V časech teenagerovské rebélie jsem se pak zamykala…
Kdysi nedávno v jedné krásné zemi padla na celý kraj zlá kletba a její nebohý lid začal churavět. I optali se královští čarodějové orákula, odkud se vzala ona pohroma a jak s ní naložiti. Zjistili, že zlé rudé síly skrze ústa a nosy vstupují do poddaných a usilují o jejich životy. Co s tím dělat ale orákulum…
Ohníček plápolal horkým modro-oranžovým světlem. V rukou jsem držela panenku ze slámy, několika klacíky a stébly trávy vyztuženou do správného tvaru. Byla to fešanda. Také díky tomu, že jí v hrudníku sedělo sladké srdíčko z třešňového kompotu a v hlavě měla nacpaný dětský piškotek, který jsem bohatě zalila vysokoprocentní slivovicí. Tak je to správně, je potřeba, aby…
Přijde mi neuvěřitelné, že jsem strávila další měsíc v osamění, bez jediného osobního kontaktu s jinou lidskou bytostí. Reálně bych mohla být jediným přeživším člověkem planety a možná bych si toho nevšimla. Matrixu by stačilo denně mi poslat pár desítek pracovních emailů, nasimulovat pár zpráv a telefonátů od rodiny a přátel a měl by vystaráno. Stala…
Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Dávno jsem zapomněla na Máchův život a dílo, o kterých jsme se učili při studiích. Vzpomínám si ale, že psal šifrované deníky a připravil tak bohemistům velké morální dilema, zda mají právo jeho poznámky…
Zákaz vycházení, vyhlášený kvůli koronaviru, mne přivedl na otázku, zda se právě nestáváme pamětníky velké společenské změny, která povede až ke kompletní digitalizaci společnosti a společenských vztahů. Nesmíme ven, přesto dále žijeme, pracujeme, podle možností se věnujeme koníčkům, množíme se a vychováváme děti. Lze to. Ne u všech lidí, u všech profesí, ale je to možné….
„Na každou nemoc vyrostla bylina,“ říká staré přísloví. V těchto časech, kdy může být cesta na rozkvetlou louku dostupnější (a příjemnější), než vstup do lékárny, stává se znalost bylin a jejich účinků docela výhodou. Věděli jste na příklad, že květy červeného jetele, toho lučního plevele, mají všeobecný blahodárný vliv na rovnováhu ženských hormonů? Že obklady z…
Běžím lesem spolu s dalšími sto čtyřiceti nadšenci, v ruce papíry s divnými malůvkami a mapa. Jsem cvok? No samozřejmě, ale taky zrovna běžím šifrovaný orientační běh. Na začátku závodu se mi dostalo velkého projevu důvěry – můj parťák mi obřadně svěřil mapu. Když jsem na ní ale po pěti minutách neidentifikovala ani místo startu, zase…
Dnes je to asi poprvé, co jsem přemýšlela o nerovném zastoupení žen a mužů v pracovním světě. Asi je to tím, že já sama nikdy neměla pocit, že by existovala práce, kterou bych nemohla dělat. Že by mi něco bránilo, když si to umanu. Samozřejmě – trik je trochu v tom vědět, co si člověk umanout…
V devět hodin ráno za zvuků rytmické francouzské hudby vyzvedávám mamku a sestru. Opatrně na zadní sedadlo připásám piknikový košík plný francouzských dobrot a vyrážíme směrem k Řípu, u jehož paty jsem pak rozložíme opulentní francouzskou snídani v trávě. Měly jsem croissanty, křupavou bílou bagetu, slané máslo, tvrdý sýr s bylinkami, brie, husí a vepřový rilette, chobotničky…
Ležím v posteli a pročítám sbírku Milk and Honey od Rupi Kaur (bod do Velké hry). V oddílu the Breaking píše: Lidé odcházejí, ale to, jakodcházejí,vždy zůstane. Říká se, že bolest a prázdnota, které člověk po rozchodu cítí, přetrvává asi tak polovinu doby, po níž vztah trval. Pochybná matematika. Copak se to dá spočítat? Polovina…
Za oknem ubíhá česká krajina ve slunečním svitu. Ruce na volantu, na sobě elegantní letní šaty s kloboukem a rukavičkami, v kufru batoh s věcmi k vodě. Vyjíždím sama samotinká, jak kůl v plotě, jak osamělá teniska. Svrchovaná paní svých kroků, najednou tak volná a nezávislá na jiných, v autě s plnou nádrží a stovkami kilometrů možností před sebou. Samota, jež…
Ššš-abu ššš-abu, zpívá přede mnou kotlík plný božského vývaru. Po mé pravici nádobka na saké s krásnou malou karafou, po levici dva tácy surovin čekající na horkou koupel. V kotlíku už se vyváří první dobrůtky; malé žampiony, šitake houby a ještě jiné, pro které nemám pojmenování, porce listové zeleniny, kolečka cuketky a kukuřice, předvařené nudle na zasycení…
Po inspekci tabulky Velké hry se ukázal nepříjemný fakt, teda to, že jsem prostě líná. V druhé polovině léta jsem byla asi 200 překonaných km ve skluzu a s plaváním jen na 1 ze 12, takže to začínalo být docela průšvih. Narychlo, abych si to nerozmyslela, jsem do auta naházela brusle, stan a další nezbytnosti, šlápla na…
Druhý den u jezer, vybírám si delší variantu kratší trasy. Bez sluchátek, s vyplým internetem, prostě sama se sebou. Dělá to divy. Dojíždím ke zvláštní kovové konstrukci rozhledny Rezavý hřebík, jejíž majestátní výška a korodující povrch by vlastně mohly být skvělým symbolem Velké hry času. Miluju rozhledny; dívat se svrchu na krajinu pod sebou a alespoň na chvíli…
Koncentrace pánských kolenou vykukujících z kiltů a vlněných podkolenek se tenhle víkend na zámku Sychrov pohybovala v hodně vzrušujících hodnotách. Pořadatel směl kvůli státním nařízením prodat pouhých tisíc lístků, o něž se samozřejmě nejvíc poprali oddaní fanoušci, kteří mají tento tradiční oděv dávno ve svém šatníku. Skotské hry na Sychrově letos oslavili už dvacetileté výročí,…
V krásném elastickém amfiteátru pod Žižkovskou věží zahájil Nohavica svůj recitál poděkováním osudu za každý koncert, který v této bláznivé době může odehrát, a jeho vděk působil stejně, jako slova jeho písní; opravdově, upřímně a pokorně. Sebevědomý, nenucený Jaromír střídal hloubavé balady s veselými písničkami a já dýchala, smála se a slzela v rytmu jeho…
Díky rouškám si teď na lidech mnohem víc všímám těch částí obličeje, které z nich vykukují. Je to docela logické. Nejvíc na mě působí samozřejmě oči, ale také čela, tvar obočí a uší, délka, barva a hustota vlasů, vrásky. Lidé se mi z této poloviny hlavy zdají i tak nějak hezčí, jako kdyby za všechnu…
Na Velké hře mě nejvíc baví, když mě nutí být kreativní. A jelikož Skotsko Čechům vyhlásilo karanténu, bylo jasné, že na splnění kolonky West Highland tracku bude potřeba trošku ohnout pravidla. Trošku hodně. Bodík jsem ale vzdát nechtěla, a tak jsem se rozhodla vyrazit na místo, které ve mně svými charakteristikami vzbuzovalo podobný respekt, ale…
Poslední týden v práci před závěrečným sayonara mě napadá, že jsem opsala vyčerpávající kruh a ocitla se zase na začátku. Vzpomněla jsem si, jak jsem před dvěma lety plná ambicí, mladické energie a pocitu vnitřní vulkanické síly klikala do jobs.cz své neskromné požadavky, abych o pár týdnů později přistála před kopyty budoucího šéfa a zavázala se…
Stále mě překvapuje, jak těžké je pro lidi odhadnout, kolik mi je let. Hádají mi méně, a pak jim to nikdy nekoresponduje s tím, co mě zajímá, jaké mám ambice a co chci. Nejhorší je to na rande a na pracovních pohovorech. „Vypadáš mladě, buď ráda,“ říkají mi kamarádi (a kamarádky) a já jen vrtím…
Udělala jsem si radost a zašla si na oběd do asijské restaurace na Korunní (4. a poslední bod objevených podniků do Velké hry). Dopoledne jsem hodinku strávila na Úřadu práce, kde mě paní úřednice sice uctivě oslovovala paní magistro (později mi došlo, že to byl spíš sarkasmus), ale potvrzení pro zdravotní pojišťovnu jsem z ní…
Flexibilita, adaptabilita, rychlá reakce na změnu; takové jsou atributy přežití. Mluví o nich Darwin, stará čínská přísloví i realita dnešní doby. Velká hra je cesta, na které se nejvíce cení snaha a vytrvalost, ne dogmatické lpění na formulaci cílů. Během jednoho roku mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, které plnění cílů pěkně znepříjemní, nebo dokonce znemožní. Může…
Tak se to podařilo! 26.12. je má Velká hra 2020 dokončená. Dosáhla jsem 542 bodů podle původního plánu! Není to skvělé? To, co před 12 měsíci bylo jen prázdnou tabulkou cílů, se stalo seznamem mých malých a velkých úspěchů a zdrojem velké spousty vzpomínek. Je to vážně skvělý pocit se na ten výsledek teď dívat….
Málokdo se před Silvestrem ubrání bilancování uplynulého roku. Ještě méně lidí ale dokáže své výsledné skóre spočítat objektivně a odvážím se tvrdit, že si spíš nevzpomeme na všechny momenty, kdy jsme byli úžasní, než bychom zapomněli na něco, co se nepovedlo. Lidská paměť je dvojice hloupých a líných úředníků. Jeden z nich zapisuje jen palcové…
Tento článek vám poradí, co zohlednit při stanovování cílů Velké hry, abyste z ní měli co největší přínos. Co úkol, to bod Ve Velké hře jsou si cíle rovny. Za splnění každého cíle (respektive každého opakování cíle) získáte právě 1 bod. Možná si říkáte, že to není spravedlivé, když za cíl Jít do divadla (2x…
Tak co, už máte nastavené cíle Velké hry 2021? Už by to chtělo ;). Velká hra je podle mě vážně návyková. Miluji ten pocit zadostiučinění a pýchy z překonání sebe sama, jsem ráda, že mi dává určitou flexibilitu v plnění cílů, no a díky té user-friendly appce je pro mě hraní mnohem jednodušší a cíle…
Dlouhou dobu jsem si myslela, že vystudovat humanitní vědy je jako dostat modrou knížku na všechno, co se týká čísel a výpočtů. Prostě ideální výmluva, proč ode mne nelze očekávat informovaná finanční rozhodnutí. Finance jsou přece složité, no nemám pravdu? Příjmy, úroky, daně, inflace, úroky z úroků, hypotéky, pojištění a připojištění, investice, diverzifikace, půjčky (půjčky jsou…
Spadl mi na hlavu mixér a řízl mě do palce. No ano, to se stává. Vzešlo z toho ale několik poučení, která by se mohla hodit všem, tak čtěte, ať mám ze své nešikovnosti trochu lepší pocit. Zaprvé: Ostré předměty nepatří do vysokých polic, zejména ne hned vedle tajných zásob sušenek. Bez komentáře. Zadruhé: Nevěřícné…
Auto nacpané až po střechu, venku krásný slunečný den, otočím klíčem v zapalování… a nic. Ach, to by se mému vytuněnému služebnímu Karoqu nestalo. No jo, kde ty loňské sněhy jsou, teď tu bezradně sedím v 8 let staré Kie Venga, co jsem si půjčila od rodičů na stěhování, a ono to nejede. Zatracená práce….
Na Karlínském náměstí svítí slunce a hrají si děti. Smějí se a vřískají a jejich rodičové se spokojeně vyhřívají na lavičkách ve slunečních paprscích. Konečně světlo! Na konci tunelu? Těžko, ale lepší něco než nic, no ne? Před Dvěma kohouty se opaluje pár zákazníků, sem tam někdo projde kolem, ale moc lidí nevidím. Karlín připomíná…
Nic vám neukáže reálný objem vašich věcí tak dobře jako stěhování. Nutnost nastrkat všechno do krabic a tím či onakým způsobem to dostat z místa A do místa B je ideální příležitostí, jak svou životní bagáž trochu pročistit. To moje balení ze začátku probíhalo moc dobře a minimalistická dušička spokojeně mručela. Šlo mi to od…
Mám pocit, jestli jsem se trochu nezbláznila – moje Hra už sestává z 900 bodů! Z nich se 6 úkolů opakuje na týdenní bázi, k tomu to odporné cvičení 2x týdně a téměř protizákonných 10 000 kroků 3x za týden. Celkově to znamená 11 aktivit každý týden, 21 aktivit každý měsíc a 88 jednorázovek. Appka mi to pěkně…
Přiznám se rovnou, že do kostela nechodím, Bibli jsem nečetla a sice nostalgicky zbožňuji animované zpracování Stvoření světa z roku 1957, ale ve výsledku straním Darwinovi. Přesto se nedá říct, že bych byla křesťanstvím úplně nepolíbená, neboť přeci jen evropská historie je na něm postavená a jeho motivy nacházíme všude i v dnešní době, od literatury…
Kdybyste na svém těle mohli změnit jednu jedinou věc, která by to byla? A kdybyste mohli změnit úplně všechno? Co myslíte, že by se stalo, kdyby si každý člověk mohl nastavit své fyzické atributy, jak by si přál? Barva a tvar očí, délka a hustota vlasů, výška a váha, tvar kostry, barva kůže. Řekněme, že…
Železná lady 2011, Grace, kněžna Monacká 2014, Jackie 2016 a Judy 2019. Jsem vážně zmatená… je to vůbec možné? Tyhle příšerné filmy opravdu vznikly jako seriózní pokus o biografii? Zdají se být spíš organizovaným pokusem o diskreditaci slavných žen (potažmo žen vůbec). Margaret Thatcher je vyobrazená jako bezcitná sebestředná megera, Grace Kelly fňuká, že jí…
Ekonomie dobra a zla – je chytlavý název pro knihu. Okatě nám podsouvá otázku, zda se dobro vyplácí a z jakého zla můžeme mít užitek. Kdo by nechtěl znát odpověď? Pozor, tato kniha ale není lacinou příručkou ke zbohatnutí. Je spíše filozoficko-historickým výkladem o ekonomickém smýšlení v různých historických obdobích; jak vysvětluje i podtitul Po stopách lidského…
Vedro bylo sice na padnutí, ale i tak jsem se vydala na Výstaviště, abych ochutnala netradiční street food a trochu se poptala, jaký je Foodtruck byznys. Poslední dobou jsem totiž hrozně zvědavá. Na „festivalu“ je sice jen sedm stravovacích aut, a z toho tři zaměřené na tekutý sortiment, i tak jsem ale odcházela s plným…
Je docela možné, že neznáte nikoho, kdo by bral rozklepávání vajec tak vážně, jako já. Je to pro mě rituál, terapie, magický obřad, moje chvilka volné destrukce, řízeného chaosu a vděčné katarze. Naklepnu vajíčko a tisknu ho v dlani, dokud neucítím, jak se odpor skořápky podvoluje mojí vůli, mé moci. Skořápka praská a ten zvuk…
Ahoj, jsem El a je mi 32. Oficiálně. Technicky. Nějak to ale nesedí… V mé bublině 32 znamená téměř většinově 1-2 úspěšně porozené děti. A tahle většina jsou skvělí lidé, chytří, zajímaví, akční. Nebojím se říct majáky naděje v temné představě nudné a depresivní dospělosti, se kterou jsem vyrostla. Já ale děti ještě nemám, což…
Dokonale si vybavuji, jak jsem před sedmi lety ve Španělsku ve výloze obchodu uviděla blýskat se šicí stroj. Vypadal báječně kompaktně a lehce oproti tomu desetikilovému monstru z devadesátých let, které používá matka (a které jsem se vždycky bála). Ve srovnání s historickými stroji, které jeden čas zas docela vášnivě sbíral otec, pak připomínal dětskou…
Hodně lidí, co znám, nerado kupuje květiny. Pro ty šťastnější je to opruz, pro ty méně šťastné dokonce traumatizující zážitek. Ještě víc lidí ale květiny vůbec neoceňuje, vyvolávají v nich jen pocit vyhozených peněz. A já se tomu vůbec nedivím. Není to jejich vina. Není to proto, že bychom my lidi přestali mít schopnost nechat…
Přemýšleli jste někdy o tom, co je to motivace a kde se (v nás) bere? Daniel H. Pink ve své knize tvrdí, že motivace má tři základní podoby: základní pud přežití motivaci vnější (odměny a tresty) motivaci vnitřní, vycházející s lidské latentní touhy po mistrovství v určité aktivitě/oboru Kniha nabízí nový přístup k osobní motivaci,…
Oslovují vás obrazy? Vůbec, trochu, bytostně? Rozumíte jim? A myslíte, že záleží na tom, jestli jim rozumíte? Co se týká krásného umění, nemám vždycky ráda, když je mi vysvětleno, na co se koukám, jaký byl záměr umělce, či co dílo znamenalo v rámci své doby. Přesněji řečeno, nemám ráda, když je mi to vysvětleno před tím,…
V neděli jsem seděla u slalomového kanálu kajakářů v Tróji a netrvalo to ani chvíli a už jsem se topila v metafoře proplouvání životem. Klasika. Dravá voda přitahovala můj pohled, kajakáři se s ní víceméně úspěšně potýkali, ale nešlo si nevšimnout, že někteří z nich tím kanálem projíždí úplně divně a nepřirozeně. Z pragmatického hlediska…
Právě tento dotaz mi položil automatický dotazník práce, o kterou jsem se ucházela. A trochu mě zarazil. Co bych měla říct – 15 let od prvních školních seminárek? Nebo to počítat až od roku 2017, kdy jsem nastudovala obě oficiální MOS příručky, Word a Word Expert, pro verzi 2013? (Ano, i takhle se dá trávit…
Chodím po pracovních pohovorech a je to strašně zvláštní. Nastavila jsem si docela vysoké parametry, půlka firem v nabídce neprojde sítem už jen kvůli tomu, co dělají, většina druhé půlky proto, jak málo chtějí platit, takže nemám těch pohovorů moc. Občas ale přeci jen na nějaký zajdu. Většinou si při tom pěkně popovídám, lidé se…
Před dvěma lety jsem 1. ledna před rozbřeskem stála sama na polní cestě a strachovala se, že slunce nevyjde (mělo zpozdění). Prožila jsem rok nepřetržité a nevděčné práce, byla jsem vyčerpaná, ale doma na mě čekala moje Velká hra, která mi dávala naději. Měla jsem se díky ní naučit zase rozumně a vybalancovaně žít. Letos…
Po ránu v tramvaji čtu Zaklínače. Čtu Zaklínače cestou do práce a už si nedokážu stěžovat, že je venku zima, že jsem vstávala ještě za tmy a že po následujících osm hodin bude můj čas a moje hlava ve službách někoho jiného. Cítila bych se hloupě, když vím, že zimu cítím jen několik minut při…
31.12.2019, chvíli před půlnocí, se po celé republice začaly odpalovat ohňostroje a já (El, ta, co hraje Hru) a moje kamarádka Ari se skleničkami v rukou trochu zamračeně vzpomínaly na uplynulý rok. 2019 pro mě začal docela dobře, pro Ari špatně, skončil pro mě špatně, pro Ari taky nic moc, a mezi tím? Těžko hodnotit….
Něco, co se jmenuje Velká hra, by mělo začínat trošku epicky, nemyslíte? A co třeba po Japonském způsobu, číháním na první sluneční paprsek roku, aby nám posvítil na úspěch Velký hry? No nezní to skvěle? Celou noc jsme vymýšlely Velkou hru a probděly se až do 7 hodiny ranní, takže jsme si pochvalovaly, jak si ten zážitek…
Knihy pro mě dlouho představovaly téměř posvátné předměty, které je třeba mít v úctě a chránit je od jakéhokoliv poškození. Když jsem se asi v sedmnácti letech poprvé stala svědkem toho, jak jeden odporný chuligán (jinak tedy můj docela milý spolužák) vytrhl ze své knížky stránku, aby si na ni zapsal myšlenku, zůstala jsem na to koukat doslova…
Miluji saunování! Taky to milujete? Jak to, že to nemilujete?! Ještě před pár lety jít do sauny znamenalo přinést si prostěradlo, ručník, sprchový gel a/nebo šampon, fén. Celý batoh krámů. Dnes to vše dostanete přímo na místě, takže se pro návštěvu sauny můžete rozhodnout naprosto spontánně a jít třeba rovnou z práce, když jste měli nečekaně těžký den. Sauna je také skvělá,…
První měsíc Hry odhalil nutnost poladění některých nastavení a také překvapil body, které možná půjdou snadněji, než jsem si myslela. Třeba ujít 6 km denně zatím není problém. Díky chytrým hodinkám, které jsem si pořídila, jsem se v práci začala častěji zvedat, více chodit po schodech, a dokonce někdy vystoupím o zastávku MHD dříve, abych si nachodila více kroků….
Přiznám se, že mívám z čistě ženských společenství strach. Četla jsem kdysi citát, bohužel si již nepamatuji, kdo ho vyslovil: „Ženy… jsou největšími nepřáteli žen.“ A myslím, že je na něm hodně pravdy. Vždyť i ženská přátelství jsou většinou komplikovaná a je v nich skryta určitá rivalita (četli jste tetralogii Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante?). Proto…
I just love words, that’s all… Projekt National Theater Live vyskočil na Facebooku a bylo jasné, že se na jedno z představení půjdeme s Ari podívat (bod do Velké hry). Volba mezi Frankensteinovým monstrem, kde dvě hlavní role spolu alternovali atraktivní představitelé Sherlocka Holmese, byla Cyranovi těžkou konkurencí, ale tematicky u nás zvítězil on. Navíc… krásný Skot James McAvoy a zvěsti o tom, že se při…
Sedím v kavárně v Pražských Vršovicích (bod do Velké hry). Je útulná, stylově polepená ruskými novinami, vybavená věkovitě vyhlížejícím nábytkem z tmavého dřeva, šicími stroji a knihami. Sedím u okna, hřeji se o topení a z papírové tašky na mě svítí nové plesové šaty. Chystám se na ples, i když jsem na posledním byla při své maturitě…
Kdysi dávno jsem četla Epos o Gilgamešovi, králi starodávného města Uruku. Je to tak strašně dávno, že si nepamatuji, o čem přesně jeho příběh vyprávěl, vím jen, že hrdina toužil po věčném životě a prošel božskými zkouškami, ve kterých vždycky selhal. Prohrál. Neuspěl. Na konci se ale smíří s lidským osudem a rozhodne se dosáhnout nesmrtelnosti…
Být úplně zdravý a muset trávit většinu času v prostorách bytu je skvělou záminkou k tomu, aby se člověk pořádně rozmazloval všemi druhy rozkoší, které mu jsou k dispozici. A přesně to jsem dělala od prvního dne, kdy byl v práci plošně zaveden home-office. Měla jsem to štěstí, že mi bylo dovoleno pracovat z chalupy, takže jsem sbalila počítač a…
Když už jsme zmínily téma půstu, tak to trochu rozvedu. Držím půsty pravidelně, ale jen maximálně dvoudenní… a moc si je neužívám. Dřív jsem k této praktice přistupovala po nějakých jídelních orgiích, kdy mi bylo těžko od žaludku, nebo když jsem podlehla stresu a přecpala se sladkým, takže jsem potřebovala alespoň krátkou odvykačku od cukru. Teď,…
Velikonoce jsem nikdy neměla ráda. Nechat se jednou ročně vyšlehat tátou, nabarvit vajíčka pro koledníky, aby nás sousedi na vesnici nepomlouvali, vygruntovat a nazdobit chalupu (pro koho vlastně?) a samozřejmě stát v pozoru ve dveřích jako hodná holčička a předstírat, že mi to celé nepřipadá hrozně ponižující a trapné. V časech teenagerovské rebélie jsem se pak zamykala…
Ohníček plápolal horkým modro-oranžovým světlem. V rukou jsem držela panenku ze slámy, několika klacíky a stébly trávy vyztuženou do správného tvaru. Byla to fešanda. Také díky tomu, že jí v hrudníku sedělo sladké srdíčko z třešňového kompotu a v hlavě měla nacpaný dětský piškotek, který jsem bohatě zalila vysokoprocentní slivovicí. Tak je to správně, je potřeba, aby…
Přijde mi neuvěřitelné, že jsem strávila další měsíc v osamění, bez jediného osobního kontaktu s jinou lidskou bytostí. Reálně bych mohla být jediným přeživším člověkem planety a možná bych si toho nevšimla. Matrixu by stačilo denně mi poslat pár desítek pracovních emailů, nasimulovat pár zpráv a telefonátů od rodiny a přátel a měl by vystaráno. Stala…
Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Dávno jsem zapomněla na Máchův život a dílo, o kterých jsme se učili při studiích. Vzpomínám si ale, že psal šifrované deníky a připravil tak bohemistům velké morální dilema, zda mají právo jeho poznámky…
Zákaz vycházení, vyhlášený kvůli koronaviru, mne přivedl na otázku, zda se právě nestáváme pamětníky velké společenské změny, která povede až ke kompletní digitalizaci společnosti a společenských vztahů. Nesmíme ven, přesto dále žijeme, pracujeme, podle možností se věnujeme koníčkům, množíme se a vychováváme děti. Lze to. Ne u všech lidí, u všech profesí, ale je to možné….
„Na každou nemoc vyrostla bylina,“ říká staré přísloví. V těchto časech, kdy může být cesta na rozkvetlou louku dostupnější (a příjemnější), než vstup do lékárny, stává se znalost bylin a jejich účinků docela výhodou. Věděli jste na příklad, že květy červeného jetele, toho lučního plevele, mají všeobecný blahodárný vliv na rovnováhu ženských hormonů? Že obklady z…
Běžím lesem spolu s dalšími sto čtyřiceti nadšenci, v ruce papíry s divnými malůvkami a mapa. Jsem cvok? No samozřejmě, ale taky zrovna běžím šifrovaný orientační běh. Na začátku závodu se mi dostalo velkého projevu důvěry – můj parťák mi obřadně svěřil mapu. Když jsem na ní ale po pěti minutách neidentifikovala ani místo startu, zase…
Dnes je to asi poprvé, co jsem přemýšlela o nerovném zastoupení žen a mužů v pracovním světě. Asi je to tím, že já sama nikdy neměla pocit, že by existovala práce, kterou bych nemohla dělat. Že by mi něco bránilo, když si to umanu. Samozřejmě – trik je trochu v tom vědět, co si člověk umanout…
V devět hodin ráno za zvuků rytmické francouzské hudby vyzvedávám mamku a sestru. Opatrně na zadní sedadlo připásám piknikový košík plný francouzských dobrot a vyrážíme směrem k Řípu, u jehož paty jsem pak rozložíme opulentní francouzskou snídani v trávě. Měly jsem croissanty, křupavou bílou bagetu, slané máslo, tvrdý sýr s bylinkami, brie, husí a vepřový rilette, chobotničky…
Ležím v posteli a pročítám sbírku Milk and Honey od Rupi Kaur (bod do Velké hry). V oddílu the Breaking píše: Lidé odcházejí, ale to, jakodcházejí,vždy zůstane. Říká se, že bolest a prázdnota, které člověk po rozchodu cítí, přetrvává asi tak polovinu doby, po níž vztah trval. Pochybná matematika. Copak se to dá spočítat? Polovina…
Za oknem ubíhá česká krajina ve slunečním svitu. Ruce na volantu, na sobě elegantní letní šaty s kloboukem a rukavičkami, v kufru batoh s věcmi k vodě. Vyjíždím sama samotinká, jak kůl v plotě, jak osamělá teniska. Svrchovaná paní svých kroků, najednou tak volná a nezávislá na jiných, v autě s plnou nádrží a stovkami kilometrů možností před sebou. Samota, jež…
Ššš-abu ššš-abu, zpívá přede mnou kotlík plný božského vývaru. Po mé pravici nádobka na saké s krásnou malou karafou, po levici dva tácy surovin čekající na horkou koupel. V kotlíku už se vyváří první dobrůtky; malé žampiony, šitake houby a ještě jiné, pro které nemám pojmenování, porce listové zeleniny, kolečka cuketky a kukuřice, předvařené nudle na zasycení…
Po inspekci tabulky Velké hry se ukázal nepříjemný fakt, teda to, že jsem prostě líná. V druhé polovině léta jsem byla asi 200 překonaných km ve skluzu a s plaváním jen na 1 ze 12, takže to začínalo být docela průšvih. Narychlo, abych si to nerozmyslela, jsem do auta naházela brusle, stan a další nezbytnosti, šlápla na…
Druhý den u jezer, vybírám si delší variantu kratší trasy. Bez sluchátek, s vyplým internetem, prostě sama se sebou. Dělá to divy. Dojíždím ke zvláštní kovové konstrukci rozhledny Rezavý hřebík, jejíž majestátní výška a korodující povrch by vlastně mohly být skvělým symbolem Velké hry času. Miluju rozhledny; dívat se svrchu na krajinu pod sebou a alespoň na chvíli…
Koncentrace pánských kolenou vykukujících z kiltů a vlněných podkolenek se tenhle víkend na zámku Sychrov pohybovala v hodně vzrušujících hodnotách. Pořadatel směl kvůli státním nařízením prodat pouhých tisíc lístků, o něž se samozřejmě nejvíc poprali oddaní fanoušci, kteří mají tento tradiční oděv dávno ve svém šatníku. Skotské hry na Sychrově letos oslavili už dvacetileté výročí,…
V krásném elastickém amfiteátru pod Žižkovskou věží zahájil Nohavica svůj recitál poděkováním osudu za každý koncert, který v této bláznivé době může odehrát, a jeho vděk působil stejně, jako slova jeho písní; opravdově, upřímně a pokorně. Sebevědomý, nenucený Jaromír střídal hloubavé balady s veselými písničkami a já dýchala, smála se a slzela v rytmu jeho…
Díky rouškám si teď na lidech mnohem víc všímám těch částí obličeje, které z nich vykukují. Je to docela logické. Nejvíc na mě působí samozřejmě oči, ale také čela, tvar obočí a uší, délka, barva a hustota vlasů, vrásky. Lidé se mi z této poloviny hlavy zdají i tak nějak hezčí, jako kdyby za všechnu…
Na Velké hře mě nejvíc baví, když mě nutí být kreativní. A jelikož Skotsko Čechům vyhlásilo karanténu, bylo jasné, že na splnění kolonky West Highland tracku bude potřeba trošku ohnout pravidla. Trošku hodně. Bodík jsem ale vzdát nechtěla, a tak jsem se rozhodla vyrazit na místo, které ve mně svými charakteristikami vzbuzovalo podobný respekt, ale…
Poslední týden v práci před závěrečným sayonara mě napadá, že jsem opsala vyčerpávající kruh a ocitla se zase na začátku. Vzpomněla jsem si, jak jsem před dvěma lety plná ambicí, mladické energie a pocitu vnitřní vulkanické síly klikala do jobs.cz své neskromné požadavky, abych o pár týdnů později přistála před kopyty budoucího šéfa a zavázala se…
Stále mě překvapuje, jak těžké je pro lidi odhadnout, kolik mi je let. Hádají mi méně, a pak jim to nikdy nekoresponduje s tím, co mě zajímá, jaké mám ambice a co chci. Nejhorší je to na rande a na pracovních pohovorech. „Vypadáš mladě, buď ráda,“ říkají mi kamarádi (a kamarádky) a já jen vrtím…
Udělala jsem si radost a zašla si na oběd do asijské restaurace na Korunní (4. a poslední bod objevených podniků do Velké hry). Dopoledne jsem hodinku strávila na Úřadu práce, kde mě paní úřednice sice uctivě oslovovala paní magistro (později mi došlo, že to byl spíš sarkasmus), ale potvrzení pro zdravotní pojišťovnu jsem z ní…
Flexibilita, adaptabilita, rychlá reakce na změnu; takové jsou atributy přežití. Mluví o nich Darwin, stará čínská přísloví i realita dnešní doby. Velká hra je cesta, na které se nejvíce cení snaha a vytrvalost, ne dogmatické lpění na formulaci cílů. Během jednoho roku mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, které plnění cílů pěkně znepříjemní, nebo dokonce znemožní. Může…
Tak se to podařilo! 26.12. je má Velká hra 2020 dokončená. Dosáhla jsem 542 bodů podle původního plánu! Není to skvělé? To, co před 12 měsíci bylo jen prázdnou tabulkou cílů, se stalo seznamem mých malých a velkých úspěchů a zdrojem velké spousty vzpomínek. Je to vážně skvělý pocit se na ten výsledek teď dívat….
Málokdo se před Silvestrem ubrání bilancování uplynulého roku. Ještě méně lidí ale dokáže své výsledné skóre spočítat objektivně a odvážím se tvrdit, že si spíš nevzpomeme na všechny momenty, kdy jsme byli úžasní, než bychom zapomněli na něco, co se nepovedlo. Lidská paměť je dvojice hloupých a líných úředníků. Jeden z nich zapisuje jen palcové…
Tento článek vám poradí, co zohlednit při stanovování cílů Velké hry, abyste z ní měli co největší přínos. Co úkol, to bod Ve Velké hře jsou si cíle rovny. Za splnění každého cíle (respektive každého opakování cíle) získáte právě 1 bod. Možná si říkáte, že to není spravedlivé, když za cíl Jít do divadla (2x…
Tak co, už máte nastavené cíle Velké hry 2021? Už by to chtělo ;). Velká hra je podle mě vážně návyková. Miluji ten pocit zadostiučinění a pýchy z překonání sebe sama, jsem ráda, že mi dává určitou flexibilitu v plnění cílů, no a díky té user-friendly appce je pro mě hraní mnohem jednodušší a cíle…
Dlouhou dobu jsem si myslela, že vystudovat humanitní vědy je jako dostat modrou knížku na všechno, co se týká čísel a výpočtů. Prostě ideální výmluva, proč ode mne nelze očekávat informovaná finanční rozhodnutí. Finance jsou přece složité, no nemám pravdu? Příjmy, úroky, daně, inflace, úroky z úroků, hypotéky, pojištění a připojištění, investice, diverzifikace, půjčky (půjčky jsou…
Spadl mi na hlavu mixér a řízl mě do palce. No ano, to se stává. Vzešlo z toho ale několik poučení, která by se mohla hodit všem, tak čtěte, ať mám ze své nešikovnosti trochu lepší pocit. Zaprvé: Ostré předměty nepatří do vysokých polic, zejména ne hned vedle tajných zásob sušenek. Bez komentáře. Zadruhé: Nevěřícné…
Auto nacpané až po střechu, venku krásný slunečný den, otočím klíčem v zapalování… a nic. Ach, to by se mému vytuněnému služebnímu Karoqu nestalo. No jo, kde ty loňské sněhy jsou, teď tu bezradně sedím v 8 let staré Kie Venga, co jsem si půjčila od rodičů na stěhování, a ono to nejede. Zatracená práce….
Na Karlínském náměstí svítí slunce a hrají si děti. Smějí se a vřískají a jejich rodičové se spokojeně vyhřívají na lavičkách ve slunečních paprscích. Konečně světlo! Na konci tunelu? Těžko, ale lepší něco než nic, no ne? Před Dvěma kohouty se opaluje pár zákazníků, sem tam někdo projde kolem, ale moc lidí nevidím. Karlín připomíná…
Nic vám neukáže reálný objem vašich věcí tak dobře jako stěhování. Nutnost nastrkat všechno do krabic a tím či onakým způsobem to dostat z místa A do místa B je ideální příležitostí, jak svou životní bagáž trochu pročistit. To moje balení ze začátku probíhalo moc dobře a minimalistická dušička spokojeně mručela. Šlo mi to od…
Mám pocit, jestli jsem se trochu nezbláznila – moje Hra už sestává z 900 bodů! Z nich se 6 úkolů opakuje na týdenní bázi, k tomu to odporné cvičení 2x týdně a téměř protizákonných 10 000 kroků 3x za týden. Celkově to znamená 11 aktivit každý týden, 21 aktivit každý měsíc a 88 jednorázovek. Appka mi to pěkně…
Přiznám se rovnou, že do kostela nechodím, Bibli jsem nečetla a sice nostalgicky zbožňuji animované zpracování Stvoření světa z roku 1957, ale ve výsledku straním Darwinovi. Přesto se nedá říct, že bych byla křesťanstvím úplně nepolíbená, neboť přeci jen evropská historie je na něm postavená a jeho motivy nacházíme všude i v dnešní době, od literatury…
Kdybyste na svém těle mohli změnit jednu jedinou věc, která by to byla? A kdybyste mohli změnit úplně všechno? Co myslíte, že by se stalo, kdyby si každý člověk mohl nastavit své fyzické atributy, jak by si přál? Barva a tvar očí, délka a hustota vlasů, výška a váha, tvar kostry, barva kůže. Řekněme, že…
Železná lady 2011, Grace, kněžna Monacká 2014, Jackie 2016 a Judy 2019. Jsem vážně zmatená… je to vůbec možné? Tyhle příšerné filmy opravdu vznikly jako seriózní pokus o biografii? Zdají se být spíš organizovaným pokusem o diskreditaci slavných žen (potažmo žen vůbec). Margaret Thatcher je vyobrazená jako bezcitná sebestředná megera, Grace Kelly fňuká, že jí…
Ekonomie dobra a zla – je chytlavý název pro knihu. Okatě nám podsouvá otázku, zda se dobro vyplácí a z jakého zla můžeme mít užitek. Kdo by nechtěl znát odpověď? Pozor, tato kniha ale není lacinou příručkou ke zbohatnutí. Je spíše filozoficko-historickým výkladem o ekonomickém smýšlení v různých historických obdobích; jak vysvětluje i podtitul Po stopách lidského…
Vedro bylo sice na padnutí, ale i tak jsem se vydala na Výstaviště, abych ochutnala netradiční street food a trochu se poptala, jaký je Foodtruck byznys. Poslední dobou jsem totiž hrozně zvědavá. Na „festivalu“ je sice jen sedm stravovacích aut, a z toho tři zaměřené na tekutý sortiment, i tak jsem ale odcházela s plným…
Je docela možné, že neznáte nikoho, kdo by bral rozklepávání vajec tak vážně, jako já. Je to pro mě rituál, terapie, magický obřad, moje chvilka volné destrukce, řízeného chaosu a vděčné katarze. Naklepnu vajíčko a tisknu ho v dlani, dokud neucítím, jak se odpor skořápky podvoluje mojí vůli, mé moci. Skořápka praská a ten zvuk…
Ahoj, jsem El a je mi 32. Oficiálně. Technicky. Nějak to ale nesedí… V mé bublině 32 znamená téměř většinově 1-2 úspěšně porozené děti. A tahle většina jsou skvělí lidé, chytří, zajímaví, akční. Nebojím se říct majáky naděje v temné představě nudné a depresivní dospělosti, se kterou jsem vyrostla. Já ale děti ještě nemám, což…
Dokonale si vybavuji, jak jsem před sedmi lety ve Španělsku ve výloze obchodu uviděla blýskat se šicí stroj. Vypadal báječně kompaktně a lehce oproti tomu desetikilovému monstru z devadesátých let, které používá matka (a které jsem se vždycky bála). Ve srovnání s historickými stroji, které jeden čas zas docela vášnivě sbíral otec, pak připomínal dětskou…
Hodně lidí, co znám, nerado kupuje květiny. Pro ty šťastnější je to opruz, pro ty méně šťastné dokonce traumatizující zážitek. Ještě víc lidí ale květiny vůbec neoceňuje, vyvolávají v nich jen pocit vyhozených peněz. A já se tomu vůbec nedivím. Není to jejich vina. Není to proto, že bychom my lidi přestali mít schopnost nechat…
Přemýšleli jste někdy o tom, co je to motivace a kde se (v nás) bere? Daniel H. Pink ve své knize tvrdí, že motivace má tři základní podoby: základní pud přežití motivaci vnější (odměny a tresty) motivaci vnitřní, vycházející s lidské latentní touhy po mistrovství v určité aktivitě/oboru Kniha nabízí nový přístup k osobní motivaci,…
Oslovují vás obrazy? Vůbec, trochu, bytostně? Rozumíte jim? A myslíte, že záleží na tom, jestli jim rozumíte? Co se týká krásného umění, nemám vždycky ráda, když je mi vysvětleno, na co se koukám, jaký byl záměr umělce, či co dílo znamenalo v rámci své doby. Přesněji řečeno, nemám ráda, když je mi to vysvětleno před tím,…
V neděli jsem seděla u slalomového kanálu kajakářů v Tróji a netrvalo to ani chvíli a už jsem se topila v metafoře proplouvání životem. Klasika. Dravá voda přitahovala můj pohled, kajakáři se s ní víceméně úspěšně potýkali, ale nešlo si nevšimnout, že někteří z nich tím kanálem projíždí úplně divně a nepřirozeně. Z pragmatického hlediska…
Právě tento dotaz mi položil automatický dotazník práce, o kterou jsem se ucházela. A trochu mě zarazil. Co bych měla říct – 15 let od prvních školních seminárek? Nebo to počítat až od roku 2017, kdy jsem nastudovala obě oficiální MOS příručky, Word a Word Expert, pro verzi 2013? (Ano, i takhle se dá trávit…
Chodím po pracovních pohovorech a je to strašně zvláštní. Nastavila jsem si docela vysoké parametry, půlka firem v nabídce neprojde sítem už jen kvůli tomu, co dělají, většina druhé půlky proto, jak málo chtějí platit, takže nemám těch pohovorů moc. Občas ale přeci jen na nějaký zajdu. Většinou si při tom pěkně popovídám, lidé se…
Před dvěma lety jsem 1. ledna před rozbřeskem stála sama na polní cestě a strachovala se, že slunce nevyjde (mělo zpozdění). Prožila jsem rok nepřetržité a nevděčné práce, byla jsem vyčerpaná, ale doma na mě čekala moje Velká hra, která mi dávala naději. Měla jsem se díky ní naučit zase rozumně a vybalancovaně žít. Letos…
Po ránu v tramvaji čtu Zaklínače. Čtu Zaklínače cestou do práce a už si nedokážu stěžovat, že je venku zima, že jsem vstávala ještě za tmy a že po následujících osm hodin bude můj čas a moje hlava ve službách někoho jiného. Cítila bych se hloupě, když vím, že zimu cítím jen několik minut při…