Jak se snažím nebát se a hrát.
Po ránu v tramvaji čtu Zaklínače. Čtu Zaklínače cestou do práce a už si nedokážu stěžovat, že je venku zima, že jsem vstávala ještě za tmy a že po následujících osm hodin bude můj čas a moje hlava ve službách někoho jiného. Cítila bych se hloupě, když vím, že zimu cítím jen několik minut při…
Před dvěma lety jsem 1. ledna před rozbřeskem stála sama na polní cestě a strachovala se, že slunce nevyjde (mělo zpozdění). Prožila jsem rok nepřetržité a nevděčné práce, byla jsem vyčerpaná, ale doma na mě čekala moje Velká hra, která mi dávala naději. Měla jsem se díky ní naučit zase rozumně a vybalancovaně žít. Letos…
Chodím po pracovních pohovorech a je to strašně zvláštní. Nastavila jsem si docela vysoké parametry, půlka firem v nabídce neprojde sítem už jen kvůli tomu, co dělají, většina druhé půlky proto, jak málo chtějí platit, takže nemám těch pohovorů moc. Občas ale přeci jen na nějaký zajdu. Většinou si při tom pěkně popovídám, lidé se…
Právě tento dotaz mi položil automatický dotazník práce, o kterou jsem se ucházela. A trochu mě zarazil. Co bych měla říct – 15 let od prvních školních seminárek? Nebo to počítat až od roku 2017, kdy jsem nastudovala obě oficiální MOS příručky, Word a Word Expert, pro verzi 2013? (Ano, i takhle se dá trávit…
V neděli jsem seděla u slalomového kanálu kajakářů v Tróji a netrvalo to ani chvíli a už jsem se topila v metafoře proplouvání životem. Klasika. Dravá voda přitahovala můj pohled, kajakáři se s ní víceméně úspěšně potýkali, ale nešlo si nevšimnout, že někteří z nich tím kanálem projíždí úplně divně a nepřirozeně. Z pragmatického hlediska…