O čem není Velká hra

Flexibilita, adaptabilita, rychlá reakce na změnu; takové jsou atributy přežití. Mluví o nich Darwin, stará čínská přísloví i realita dnešní doby.

Velká hra je cesta, na které se nejvíce cení snaha a vytrvalost, ne dogmatické lpění na formulaci cílů.

Během jednoho roku mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, které plnění cílů pěkně znepříjemní, nebo dokonce znemožní. Může se stát, že některé cíle nedokážeme plnit fyzicky, že si je už nemůžeme dovolit finančně, nebo nám brání vnější vlivy. To ale neznamená, že jsou ztracené.

Je potřeba zamezit pokušení ty cíle jednoduše vymazat, případně je nějak, lidově řečeno, očůrat, a tvrdit, že to tak celou dobu bylo myšleno. Z toho by zůstala pachuť prohry na jazyku.

Když nějaký cíl, nebo jeho opakování, nemůžete splnit, je potřeba si to přiznat. Přiznat to sobě a přiznat to i ostatním, pokud vaši hru sledují. A pak o své body zabojovat!

Pokud jste k sobě upřímní, pak nevidím nic špatného na tom, zadání cíle upravit. Ptejte se proč jste si cíl původně zadali. Co vám měl do života přinést, k čemu jste měli při jeho plnění dojít? Zjistěte to, a pak udělejte všechno pro to, abyste se té esenci co nejvíce přiblížili. Pak budou body vaše. Fair and square.

Já jsem zatím tento problém řešila s výletem do Provance a s výpravou do skotských hor. Důvody vám všem budou zjevné.

Možná si vzpomente, že jsem psala, že Velká hra není o okecávání, a přitom teď vidíte, že jsem místo do Skotska jela na Šumavu a klidně si to uznala. No ano, je to tak. Esencí výpravy do skotských hor totiž nebylo podívat se do Skotska, už jsem tam i byla. Šlo o to překonat pohodlnost a lenost a vystavit se přírodě a živlům. A tuto primární motivaci výlet na Šumavu rozhodně splnil. Mé svědomí mi říká, že je to v pořádku.

---

Ve Velké hře jste sami sobě soudci. Vaše vnitřní oko se dívá a posuzuje, a vy opravdu nechcete ztratit jeho dobré mínění. V sázce je mnoho – jde přece o váš respekt k sobě samému.

Bavte se s ním, klidně vyjednávejte, ale ať ho přesvědčíte, nebo ne, podřiďte se jeho úsudku. když vám řekne: “Takhle to nejde,” respektujte to. Když vám něco schválí, nenechte si to od nikoho vymluvit.

Jen tak dosáhnete vítězství, které pro vás bude mít význam.