Jak se snažím nebát se a hrát.
První měsíc Hry odhalil nutnost poladění některých nastavení a také překvapil body, které možná půjdou snadněji, než jsem si myslela. Třeba ujít 6 km denně zatím není problém. Díky chytrým hodinkám, které jsem si pořídila, jsem se v práci začala častěji zvedat, více chodit po schodech, a dokonce někdy vystoupím o zastávku MHD dříve, abych si nachodila více kroků….
Miluji saunování! Taky to milujete? Jak to, že to nemilujete?! Ještě před pár lety jít do sauny znamenalo přinést si prostěradlo, ručník, sprchový gel a/nebo šampon, fén. Celý batoh krámů. Dnes to vše dostanete přímo na místě, takže se pro návštěvu sauny můžete rozhodnout naprosto spontánně a jít třeba rovnou z práce, když jste měli nečekaně těžký den. Sauna je také skvělá,…
Knihy pro mě dlouho představovaly téměř posvátné předměty, které je třeba mít v úctě a chránit je od jakéhokoliv poškození. Když jsem se asi v sedmnácti letech poprvé stala svědkem toho, jak jeden odporný chuligán (jinak tedy můj docela milý spolužák) vytrhl ze své knížky stránku, aby si na ni zapsal myšlenku, zůstala jsem na to koukat doslova…
Něco, co se jmenuje Velká hra, by mělo začínat trošku epicky, nemyslíte? A co třeba po Japonském způsobu, číháním na první sluneční paprsek roku, aby nám posvítil na úspěch Velký hry? No nezní to skvěle? Celou noc jsme vymýšlely Velkou hru a probděly se až do 7 hodiny ranní, takže jsme si pochvalovaly, jak si ten zážitek…
31.12.2019, chvíli před půlnocí, se po celé republice začaly odpalovat ohňostroje a já (El, ta, co hraje Hru) a moje kamarádka Ari se skleničkami v rukou trochu zamračeně vzpomínaly na uplynulý rok. 2019 pro mě začal docela dobře, pro Ari špatně, skončil pro mě špatně, pro Ari taky nic moc, a mezi tím? Těžko hodnotit….