Přiznám se rovnou, že do kostela nechodím, Bibli jsem nečetla a sice nostalgicky zbožňuji animované zpracování Stvoření světa z roku 1957, ale ve výsledku straním Darwinovi. Přesto se nedá říct, že bych byla křesťanstvím úplně nepolíbená, neboť přeci jen evropská historie je na něm postavená a jeho motivy nacházíme všude i v dnešní době, od literatury a architektury, přes filmy po videohry.
Jedním z populárních konceptů, se kterým se často setkávám, je pojetí sedmi smrtelných hříchů a sedmi nebeských ctností. No a když máme ty Velikonoce, napadlo mě se jim trochu podívat na zoubek a trochu je zrevidovat pro dnešní dobu.
Název Smrtelné hříchy je sice používán chybně, neboť má označovat spíše nadskupinu hříchů, než jejich závažnost, nicméně já si to nebudu komplikovat a u tohoto click-baitového názvosloví zůstanu. Moje pojetí hříchů bude také bycházet z toho, co je špatné a dobré pro společnosti, nikoliv pro Boha, neboť, co si budeme povídat, v dnešním světě je Bohem-soudcem právě leda tak společnost sama.
Pýcha a Pokora
Když se tak rozhlédnu po Instagramu a jinde, řekla bych, že se nám lidská pýcha, podněcovatelka letů k výšinám i smrtelných pádů, proměnila v trapný a plytký Narcismus. V přehlídku navoněných prsíček (mužských, ženských, kuřecích) v exotických lokacích a ideálně s luxusní oblohou.
Jasně, nikomu to neškodí, ale třeba já jsem z toho někdy úplně zoufalá; smysluplný titulek je na jedné fotce z padesáti, takže jak mám sakriš poznat, na kterou filozofii, báseň, věděcký objev či společenskou kritiku autor těmi prsíčky odkazuje?
Lakota/Chamtivost a Štědrost
Chamtivosti se v naší společnosti daří patrně stejně dobře, ne-li lépe, než v roce nula. Tu bych tedy mezi moderními hříchy ponechala.
A přidala bych k ní hned další hřích – Podvodné jednání. Přála bych si totiž, aby se všichni falešní poradci a ostatní křiváci, co lidem pomáhají investovat úspory do černých děr, či se hloupě zadlužovat, jednou pěkně smažili v pekle. Nejlépe spolu s těmi našimi spanilými politiky, kteří nezvedli ruku pro návrh zveřejnění všech smluv uzavřených vládou během nouzového stavu. Tenhle hřích opravdu brnká na moje hněvivé strunky. No a když jsme u toho…
Hněv a Mírumilovnost
Hněv je otcem vraždy, to platí dodnes. Proto má Hněv mezi smrtelnými hříchy nadále určitě své místo. Mírumilovnost sice může znít silným charakterům trochu slabošsky, ale pokud ji popíšeme jako schopnost mírově řešit konflikty a umět být shovívavý, tak najednou prakticky mluvíme o leadership skills, a to už se prodává lépe, no ne?
Lenost a Činorodost
Hodně mě překvapil Wiki výklad Lenosti: „Lenost (lat. acedia nebo pigritia) je označení pro duchovní apatii či neochotu k jednání plynoucí z nedostatku motivace jednat. … Dřív byl nazýván hříchem smutku (lat. tristitia).“
Tato definice mi připomíná spíš smutnou duševní nemoc, než hřích, a tak si zde dovolím malý twist a opřu se o její protipól – o Činorodost.
Nemám ale v úmyslu démonizovat workoholismus, jak by se mohlo nabízet, ale ukázat prstem na typ přičinlivosti, u které by bylo bývalo lepší, kdyby její vykonavatelé hřešili leností – mám na mysli šíření lží, fake news a trolling.
Lidé, co pomocí dezinformací a lží záměrně děsí, matou nebo dokonce fanatizují společnost by měli také hořet v pekle, nemyslíte? A v poslední době mám i pocit, že pokud by peklo skutečně za takové jednání hrozilo, muselo by si začít dávat bacha i docela velké množství dnešních novinářů.
Závist a Přejícnost
Závist považuji za něco, co lidi dříve spíše tajili, protože si byli vědomi její ošklivosti. Dnes ale závist nekontrolovaně vyplouvá na povrch. Lidé vstoupí do online světa a začnou kydat hnůj hlava nehlava.
Je jedno, jak pozitivní či nevinné intence autorů, produktů a iniciativ původně byly, hejter umí zneuctit a pošlapat cokoliv a kohokoliv. A hejteři se najdou všude. Fuj, fuj, fuj…
Smilstvo a Cudnost
Smilstvo jako hřích bylo definováno nevěrou a ta zase definována jako cizoložství. To v dnešní době otevřených, polyamorních a všemožných jiných svazků naštěstí už neobstojí.
A podle mého názoru může jít ctnost cudnosti klidně s ním. Ona totiž nemá znamenat jen předmanželské panenství, ale také celkovou mravní čistotu a čistotu myšlenky, a to mi trošku zavání nedostatečnou informovaností o určitých důležitých životních tématech – ještě aby se tak třeba stávalo, že by ženy až někdy v padesáti náhodou zjistily, co je to ženský orgasmus. Ne, ne, ne, to se nesmí stát. Cudnost nepotřebujeme. Stačí nám informovaný bezpečný sex. Souhlas?
Ne/střídmost
Kdyby se dělala hříšná anketa 2021, vsadím se, že by jejím bezkonkurenčním vítězem byla Nestřídmost. Snad tomu napomáhá i to, že je v podstatě mírným prohřešením, které škodí nejvíce hříšníkům samým, než komu jinému – odráží se na jejich zdraví a životní pohodě.
S Nestřídmostí se ale pojí další neřest, která je mnohem závažnější, protože tak nějak škodí naší planetě. Napadá vás, kterou myslím? Jup, je to Plýtvání.
Jauvajs… zabolelo svědomí? No to se nedá nic dělat. Je to prostě tak. Plýtváme jídlem, zdroji, energií i časem. Já tedy asi nejvíc časem, ale s těmi zdroji to asi také nebude zrovna slavné. Jak to máte vy? A pokoušíte se to nějak změnit?
Závěr
Za těch cca patnáct set let od sepsání Smrtelných hříchů jsme jako lidstvo hodně pokročili a získali nové možnosti pro nehezké pudové reakce a projevy slabosti. Potenciálních hříchů přibylo. Také jsme se ale oprostili od množství příliš přísných názorů, některé nectnosti přestaly být relevantní, a to nám ty hříchy zase trošku osekalo.
Nakonec mi jich tu zbylo opět krásně symbolických sedm. Jaké to jsou? Narcismus, Chamtivost, Podvodné jednání, Hněv, Šíření lží, Hejtování a Plýtvání.
Jaké byste ponechali vy? Které odstranili a které přidali? Dejte mi vědět, moc mě to zajímá.