Mám pocit, jestli jsem se trochu nezbláznila – moje Hra už sestává z 900 bodů! Z nich se 6 úkolů opakuje na týdenní bázi, k tomu to odporné cvičení 2x týdně a téměř protizákonných 10 000 kroků 3x za týden.
Celkově to znamená 11 aktivit každý týden, 21 aktivit každý měsíc a 88 jednorázovek. Appka mi to pěkně počítá.
V loňském roce byla mou největší překážkou motivace. Většinou jsem ve volném čase byla vyšťavená a chtěla tak akorát spát, případně tupě konzumovat pasivní zábavu. Hra mi to ale nedovolila. Když totiž v lednu nastoupíte před bandu svých přátel, rozdáte jim papíry s pečlivým seznamem 542 met k dobytí a oznámíte jim, že je všechny do jedné splníte a oni jsou vašimi svědky… tak už se to špatně bere zpátky.
Letos je Hra pro mě úplně jiná, mám pocit, jako bych se vrátila na Vysokou. Ale na nějakou zvláštní, zajímavou Vysokou, kde sice je pár opruzových povinných hodin, ale taky desítky volitelných předmětů, které prostě chcete!
Studuji a rozvíjím se, až se ze mě kouří. Sleduji zahraniční zprávy, trénuji paměť, vzdělávám se o české politice a o řízení projektů, no a když zatnu zuby, pouštím se i do útrpného zkoumání světa financí. Přidejte k tomu snahu udržovat a rozvíjet 4 světové jazyky (čeština se počítá!), alespoň občas vypomoci rodině a poohlížet se po nové práci, a asi pochopíte, kde v sobě beru tu drzost říkat, že nestíhám, protože mám málo času.
Když jsem pak včera poprvé od začátku roku nahlédla do své kategorie jednorázových projektů, kterou jsem patrně celou naklikala v nějakém bláznivém, nejspíše alkoholovém opojení, nestačila jsem se divit, co za bizární úkoly jsem tam našla.
Co naplat, Hra je Hra, a tak se stalo, že jsem včera strávila 4 hodiny snahou dostat se bez klíče z policejních pout.
Vsadím se, že polovinu z vás teď napadly lechtivé myšlenky. No jen se přiznejte. Ale kdepak, tentokrát se nacházíme ve zcela nevinném teritoriu; tento bod, stejně jako několik dalších vznikl z mých nenaplněných mládežnických snů a tužeb být cool. Dostat se z pout a zachránit všechny kolem, to je přece cool! Naučit se zatancovat Jacksonovu choreografii z Thrilleru? Ou yes! Pořídit si tyrkysové kontaktní čočky a děsit lidi kolem? To bych se přece za mlada neodvážila! Tak uvidíme teď!
Aby bylo jasno, mezi mými jednorázovými cíli pro tento rok byste našli na příklad i Napsat závěť nebo Koupit akcii; víte co, takové ty dospělé věci. Myslím ale, že plnit si malé nenaplněné sny z mládí, ať to znamená koupit si něco, co jsme si dřív koupit nemohli, nebo vyzkoušet aktivitu, na kterou jsme teoreticky už trochu moc staří, nám dá báječné silné vzpomínky a možná i nečekaně hodnotné výsledky! Navíc… tropit trochu hlouposti je přece jedno z koření života, nebo ne?
Pojďte to zkusit a splňte si nějaký dávný malý sen! Bez pocitu studu a s radostí. Tento týden, nebo ještě dnes!