Jak se snažím nebát se a hrát.
Vždy jsem měla slabost pro knihy, jejichž příběhy se odehrávají v Praze, nejlépe když hrají na strunky historické, tajemné stránky našeho hlavního města. Sedmikostelí nabízí Prahu na přelomu tisíciletí, propracované tajemno i historii, a navíc ještě směsku bizarních postav, které ale překvapivě nepostrádají uvěřitelnost. V jejich čele stojí hlavní hrdina Švach, nedostudovaný historik, neúspěšný policista,…
Nic vám neukáže reálný objem vašich věcí tak dobře jako stěhování. Nutnost nastrkat všechno do krabic a tím či onakým způsobem to dostat z místa A do místa B je ideální příležitostí, jak svou životní bagáž trochu pročistit. To moje balení ze začátku probíhalo moc dobře a minimalistická dušička spokojeně mručela. Šlo mi to od…
„Pokud má žena psát literaturu, musí mít peníze a vlastní pokoj.“ Toto je asi nejznámější citát z eseje o ženách a psaní, a ženách obecně, napsané Woolfovou v letech 1928/1929. Esej patří mezi klasiku feministické literatury a obsahuje oduševnělé myšlenky sepsané velice kvalitním jazykem. Je ale relevantní ještě dnes, téměř po sto letech? „Jakou změnu nálady stálý příjem přinese….
V originále: La ridícula idea de no volver a verte. Do češtiny dosud nebyla přeložena. Na začátku byl desetistránkový deník Marie Curie-Sklodowské psaný v čase smutku po smrti manžela. Byl to deník velice intimní a plný emocí a ten nesoulad mezi krvácejícím srdcem a obrazem věčně zamračené ženy-vědkyně, která objevila radium a polonium, vyprovokoval Rosu…
Na Karlínském náměstí svítí slunce a hrají si děti. Smějí se a vřískají a jejich rodičové se spokojeně vyhřívají na lavičkách ve slunečních paprscích. Konečně světlo! Na konci tunelu? Těžko, ale lepší něco než nic, no ne? Před Dvěma kohouty se opaluje pár zákazníků, sem tam někdo projde kolem, ale moc lidí nevidím. Karlín připomíná…