Málokdo se před Silvestrem ubrání bilancování uplynulého roku a odvážím se tvrdit, že si často spíš vzpomeme na všechny momenty, se něco nepovedlo, než na ty zářivé, kdy jsme byli úžasní. Lidská paměť je dvojice hloupých a líných úředníků. Jeden z nich zapisuje jen palcové titulky a vyžívá se v krvácích, a ten druhý na…
Autor: El
Houpačka v restauraci je zajímavý koncept
Udělala jsem si radost a zašla si na oběd do asijské restaurace na Korunní (4. a poslední bod objevených podniků do Velké hry). Dopoledne jsem hodinku strávila na Úřadu práce, kde mě paní úřednice sice uctivě oslovovala paní magistro (později mi došlo, že to byl spíš sarkasmus), ale potvrzení pro zdravotní pojišťovnu jsem z ní…
Ustřižený stres
Poslední týden v práci před závěrečným sayonara mě napadá, že jsem opsala vyčerpávající kruh a ocitla se zase na začátku. Vzpomněla jsem si, jak jsem před dvěma lety plná ambicí, mladické energie a pocitu vnitřní vulkanické síly klikala do jobs.cz své neskromné požadavky, abych o pár týdnů později přistála před kopyty budoucího šéfa a zavázala se…
Knedlík dobývá Šumavu
Na Velké hře mě nejvíc baví, když mě nutí být kreativní. A jelikož Skotsko Čechům vyhlásilo karanténu, bylo jasné, že na splnění kolonky West Highland tracku bude potřeba trošku ohnout pravidla. Trošku hodně. Bodík jsem ale vzdát nechtěla, a tak jsem se rozhodla vyrazit na místo, které ve mně svými charakteristikami vzbuzovalo podobný respekt, ale…
Když je čas se vzdát
Bylo to opravdu těžké rozhodnutí, ale nakonec jsem sebrala odvahu a udělala to – podala jsem výpověď v práci. A možná bych se k tomu ani neodhodlala, kdybych si neuvědomila, že se v práci cítím, jako když se mi rozpadal poslední vztah. Ono to má totiž hodně společného. Vztahy sice můžou skončit pořádným výbuchem, ale…
Spatřila jsem kometu
V krásném elastickém amfiteátru pod Žižkovskou věží zahájil Nohavica svůj recitál poděkováním osudu za každý koncert, který v této bláznivé době může odehrát, a jeho vděk působil stejně, jako slova jeho písní; opravdově, upřímně a pokorně. Sebevědomý, nenucený Jaromír střídal hloubavé balady s veselými písničkami a já dýchala, smála se a slzela v rytmu jeho…
Se Skoty na zámku – 20. Skotské hry na Sychrově
Koncentrace pánských kolenou vykukujících z kiltů a vlněných podkolenek se tenhle víkend na zámku Sychrov pohybovala v hodně vzrušujících hodnotách. Pořadatel směl kvůli státním nařízením prodat pouhých tisíc lístků, o něž se samozřejmě nejvíc poprali oddaní fanoušci, kteří mají tento tradiční oděv dávno ve svém šatníku. Skotské hry na Sychrově letos oslavili už dvacetileté výročí,…
Možnosti milostného Románu – Jan Němec
„Jenomže ono jde taky o ten opačnej směr, ne?“ „Že se nikdo nepročte tebou až na konec?“ „Přesně tak. Člověk se přece chce dát poznat, ne? A teď tebou ti lidi jenom tak listují. Přijde mi, že jestli mám pět set stran, Nina si naposledy ohnula rožek někde na dvě stě dvacáté. Dostala se asi…
Tajemná moc Vyšehradu
Stály jsme s kamarádkou na vyhlídce na Vyšehradě a z krásných nových šálků upíjely svěží zelený čaj. Slunce začalo zapadat, zmírající paprsky ozařovaly hradby tajemným, melancholickým světlem, končil Čajomír. Prošly jsme se po obvodu hradeb a kamarádka se zastavila u druhé lavičky od konce. Právě u té, kde jsem před několika lety poprvé zažila bolest z neopětované lásky. „Jednou…
Rezavý hřebík a modrý most
Druhý den u jezer, vybírám si delší variantu kratší trasy. Bez sluchátek, s vyplým internetem, prostě sama se sebou. Dělá to divy. Dojíždím ke zvláštní kovové konstrukci rozhledny Rezavý hřebík, jejíž majestátní výška a korodující povrch by vlastně mohly být skvělým symbolem Velké hry času. Miluju rozhledny; dívat se svrchu na krajinu pod sebou a alespoň na chvíli…